Jdi na obsah Jdi na menu
 


Budoucí čas a Going TO v anglickém jazyce

26. 11. 2006
Budoucí časy Rozdíly mezi užíváním průběhového času, WILL a GOING TO Možná už víte, že budoucnost lze vyjádřit pomocí průběhového času a snad také znáte a používáte WILL a GOING TO. Také je pravděpodobné, že jste se každý z těchto gramatických jevů učili izolovaně, několik lekcí od sebe. Připadá vám, že je v tom chaos, ve kterém se nedokážete zorientovat? Nezoufejte a čtěte pozorně dál, po přečtení tohoto článku vám bude vše jasnější! Pokud jste úplní nováčci a budoucí časy ještě neznáte, jste ve výhodě, neboť jste si dosud ve své mysli nevytvořili spleť jednotlivých izolovaných jevů. Dovolte mi na úvod malou odbočku. Je totiž důležité si uvědomit, že myšlenkové pozadí angličtiny se od češtiny velmi liší. V češtině vyjadřujeme budoucnost pomocí sloves, která uvedeme do příslušného tvaru. Nemáme žádné další vazby, nemusíme o ničem jiném přemýšlet. V angličtině však např. záleží na tom, jak dalece uvažujeme o tom, zda se určitý děj v budoucnu uskuteční! Uveďme si čtyři modelové situace, z nichž vyplyne, jak lze budoucí čas vyjádřit. Jste v české kavárně a kamarád Petr vám prozradí: "V létě pojedu do Skotska". Je to stručná a jasná věta, oznamující budoucí děj. Nepochybujeme, že tam Petr pojede. Jste v americké kavárně a anglicky mluvící kamarád Peter vám během hovoru řekne: "I WILL go to Scotland this summer." Na první pohled vypadá věta jasně a srozumitelně, na základě "českého uvažování" ? viz předchozí modelová situace ? nepochybujeme o tom, že tam pojede. Omyl! Přelaďme na jinou frekvenci a podívejme se, jak uvažuje "anglicky mluvící člověk". Představme si, že během vašeho hovoru přijde řeč na léto a vy se jen tak mimochodem zeptáte, kam Peter pojede. On vám bez rozmyslu odpoví: "I WILL go to Scotland this summer." Když jste mu položil/a tuto otázku, napadlo ho náhle (během řeči), že pojede do Skotska. Skutečnost je tedy taková, že dosud nemá žádné plány na léto, dosud o nich nepřemýšlel a NEVÍ, zda tam doopravdy pojede. Pravděpodobnost, že pojede do Skotska, je celkem nízká (zhruba 30 ? 40%). Peter ale může odpovědět i jinak: "I am GOING TO go to Scotland this summer." Mhm, to už je něco jiného. Peter (jen on sám) ví, že už o své dovolené někdy předtím přemýšlel, a že si naplánoval pobyt ve Skotsku. Chystá se tam, přestože si ještě nezajistil dopravu ani ubytování. Pravděpodobnost, že tam pojede, je v tomto případě daleko vyšší (zhruba 70%). Peter však může odpovědět ještě jinak: "I am goING to Scotland this summer." Á, vida, Peter už má vše zařízeno. V tomto případě (s použitím průběhového času!) už má koupené letenky, objednaný hotel a dokonce zná i přesný termín pobytu. Pravděpodobnost je (téměř) 100%. Jedna věta a tolik možných způsobů vyjádření? Ano, osoba z anglicky mluvícího světa nejen odlišně mluví, ale i odlišně myslí! Vyjádří budoucnost podle toho, jak danou budoucí záležitost vnímá a jak dalece o ní VÍ. Shrňme si to ještě jednou. Budoucnost můžeme v angličtině vyjádřit několika způsoby. Nejběžnější jsou tyto tři, které jsme právě uvedli. Pro lepší názornost doplníme každý z nich symbolickým obrázkem a řekneme si, v jakých případech se daný jev používá: WILL Gramatika: Po WILL vždy následuje infinitiv bez "to": Kladné vyjádření: I WILL come back, zkráceně I'LL come back. She WILL do it. They'LL got here. Zápor: I WILL not come back, zkráceně I WON'T come back. Otázka: WILL you come back? WILL she do it? Zvoleným symbolem je v tomto případě semínko zasazené do půdy, představující budoucnost. Vzdušný prostor (přítomnost) nad zeminou, je dosud prázdný; semínko (zárodek budoucnosti) dosud nevyklíčilo. To znamená, že (v přítomnosti) NEMÁME žádné spojení s budoucností! Nevíme, co je v zemi; nevíme, jaká rostlina ze semínka vyroste a zda vůbec. Osud semínka i budoucího děje je nejistý. Kdy použít WILL: a) když hádáme, co se stane v budoucnosti; jsme jako "proroci", kteří odhadují, co se bude dít. Říkáme, co si myslíme, že se stane. Gracy will not pass the exam. = Gracy asi neudělá zkoušku, je to můj osobní odhad. It will rain. = Je to můj odhad, vypadá to, že bude pršet, ale nejsem si jistý/á. b) když jednáme spontánně a nemáme čas uvažovat o budoucnosti; odpovídáme bez rozmyslu a nemáme čas o budoucnosti příliš uvažovat. Jsme-li tedy na počátku rozhodování nebo reagujeme-li spontánně, použijeme WILL. I will help you with this luggage. = Pomůžu vám s tímto kufrem. (Spontánní reakce) I think I will go to the country this weekend.= Asi pojedu na venkov. (Napadne nás to během mluvení.) I will probably leave her. = Pravděpodobně ji opustím. (Jsem na počátku rozhodování.) GOING TO Gramatika: Pomocné sloveso TO BE se pojí s vazbou "GOING TO", po níž vždy následuje infinitiv bez "to": Kladné vyjádření: I am GOING TO come back, I am not GOING TO come back. Zápor: I am GOING TO leave, She is not GOING TO leave. Otázka: Are you GOING TO leave? Is she GOING TO write it? Semínko (budoucnost) si probojovalo cestu nad zem, vyrašily první lístky. Symbolicky to znamená, že budoucnost se začíná viditelně projevovat v přítomnosti. Na základě viditelných znaků doslova VIDÍME, co se "stane". Již to není pouhý odhad nebo nerozmyšlená spontánní reakce. Budoucnost se začíná zviditelňovat. Kdy použít GOING TO: a) když jsme měli čas o budoucnosti přemýšlet, vše si naplánovat a rozmyslet. Jsme tvůrci budoucnosti, naplánovali jsme si dovolenou, budoucí činnost, atd., přestože jsme dosud nic nezařídili. I am going to ask her. = Přemýšlel/a jsem o tom, a opravdu se jí zeptám. I am going to talk about my family. = Promyslel/a jsem si dopředu, že budu mluvit o své rodině. b) podle viditelných znaků v přítomnosti víme, co se nevyhnutelně stane. It is going to rain. = Bude pršet, neboť vidím, že jsou černé mraky a spadla první kapka. Průběhový čas (I AM .... ING) Gramatika: Průběhový čas je forma přítomného času, kterým naznačujeme, že právě TEĎ něco probíhá. Za pomocným slovesem TO BE následuje sloveso končící na -ING. Kladné vyjádření: I AM speakING, She is workING, They are havING dinner. Zápor: I AM not leavING, She ISN'T comING, They AREN?T talkING. Otázka: ARE you YOU leavING? IS she comING? AREN'T they comING? Z malé rostlinky vyrostla nádherná květina (budoucnost), kterou VIDÍME a pozorujeme. Přítomnost si podala ruku s budoucností. VÍME téměř na 100 procent, co se stane. Proto použijeme "přítomný" průběhový čas (právě probíhající činnost), který posuneme v čase. Obrazně to snad lze vyjádřit slovy, že se PŘÍTOMNOST časově posunula do BUDOUCNOSTI. Podíváme-li se znovu na obrázek, vidíme, že rostlina zaujímá stejně velký prostor v přítomnosti i budoucnosti. Přesně víme, co se stane. Kdy použít průběhový čas: a) když téměř na 100% víme, co se stane, neboť my sami jsme si budoucnost naplánovali a zařídili. I am seeing Helen next Friday. = Už jsem si to s Helenou domluvil/a, že ji navštívím. (Určitě ji v pátek navštívím.) b) když mluvíme nebo se ptáme na blízkou budoucnost. (Obecně se blízká budoucnost považuje za něco tak blízkého, že se předpokládá, že víme, co budeme dělat. Pod termínem "blízká budoucnost" si tedy můžeme obrazně představit "o trochu posunutou přítomnost".) What are you doing tonight? = Předpokládám, že dotázaná osoba ví, co bude dělat. I am watching TV tonight. = Je to "dnes večer", takže se předpokládá, že vím, co budu dělat. SHRNUTÍ: Správně vás napadá, že ne vždy je jasné, jak budoucnost v angličtině vyjádřit. V zásadě platí všechna uvedená pravidla, i když vždy záleží především na jedinci, který mluví. Jen VY SAMI víte, zda jste si určité záležitosti promýšleli dopředu a tudíž odpovídáte větou typu "I am going to...", nebo jste o dané záležitosti dosud nepřemýšleli a použijete "I will..." Psychologická platnost těchto "pravidel" skutečně chybí. PŘÍKLADY: I will write the book. = Právě mě napadlo, že napíšu knihu.I am going to write a book. = Chystám se napsat knihu, již jsem o tom přemýšlel/a. NEBO: I WILL go to the party. = Půjdu na párty, právě mě to napadlo. I am GOING TO GO TO the party this weekend. = Chystám se na víkendovou párty, už jsem to promýšlel/a, ale ještě jsem nic nezařídil/a. I am GOING to the party this Saturday. = Je na 100% jasné, že jdu na párty, už to mám domluvené. Záleží jen na vás, jakou výrazovou formu zvolíte, neboť často jen vy sami víte, zda jste už danou záležitost promýšleli dopředu. Závěrem lze jen připomenout, že musíte rozlišovat, zda: hádáte, co se stane, či reagujete spontánně, máte určité záležitosti promyšlené a naplánované, víte, že se daná situace stane (téměř) na 100%.
 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA